Na rozporce na široko rozestřené prase snad přes celé nebe
v chlévě sele okousané na kost
pneumatiky na hraní
dětské míče:
křičet
ležící ticho v uličce
Na kůru lesa zpívají něžní andělé
opuštěné hlasy padají vzhůru k nebi
sněží
žádný pocit ani metafora
nic
co by ospravedlnilo podzimem zaoraného lučního koníka