to pták hrál hlad na střevíc

V básni prázdno v básni           víc

to pták hrál hlad na střevíc

touhu dlouze

bez překladu

Věřím v drané husí peří

když usínáš můj smích

lesem šumí déšť

věty jsou nezřetelné

sténají dávnou klatbu pekla

a někde tam

těsně za aortou         se náhle snesl jestřáb

z obrazu chumelí prachový sníh

a pak ten okamžik s malinovou šťávou ---

--- ---

Strašně po tobě toužím

dneska jsem si lehla do sněhu       jako kdysi

pomalu mávala rukama

pod křídly potok lámal kry

pro malou běhnu

pláč přišel zvenčí

Podzim povláčený branami mlh vtrhl do zimy stopou divočáků

drny vyvalují vykuchaná břicha

nejdeš obejít

za vodítkem

mlha stéká po pláči divokých včel

tos nevěděl?

máš jejich vlasy

jsou plné žihadel

/po každém chtít umřít/

ticho zmrzlé země

to ticho ze mě

Viděla jsem pařez s kamennou solí

hlavy srn skloněné deštěm

vláha vyteče přes kořeny

pijí vkleče

---

Viděla jsem tmu práchnivého stromu spal v ní měsíc s motýlem

tvý tělo

---

Viděla jsem po lesních stezkách Lolity na koních

ve vysokých holinách s ohnivými liščími ocasy na čepicích trhaly tři oříšky a neptaly se

---

Viděla jsem

vichřici tančící s mrazem v sněhových vírech pole les pole les

bez dámské volenky

---

Někdy

fotím černou komorou srdce

krev je ustalovač mozek ořeže chtíč oči zavřou okamžik

                              otisky

utřeš navyklým pohybem o kalhoty

překročíš kravské lejno

psi se v něm vyválí 

na tato místa nepadá sníh

jen bílá námraza výsměšně dýchá tvou nesmrtelnost