dotek chaosu

Zadumané traviny mokřadu ----------

vždycky jí pořezaly nohy tou zvláštní bolestí, kterou neuměla pojmenovat

bubliny vystoupí na povrch až potom, co se bude snažit doskočit -----------------

----------------------- existuje jen v její hlavě

to místo tam je

ticho ----------------

Za plotem nemocnice padá z nebe křik s antracitovým peřím.

Věřím v peklo od Bosche, já věřím.

Ten den přitiskl k hoře semínko hořce

hořce sténala noc: míň u konce srázu

tam rostou kalamáře smutku

útky tvých dlaní na mých

---

z němých prstů zabořených v hlíně vykvete kávová konvice

zaliješ z ní čaj

---

---

Je možné, že větev se zapomenutou třešní je podzim.

Ale nevím, proč se ji snažíš podat v letošním jaru, co ani nebylo.

Do nesmyslně kladených otázek zasadila lem rána v plátěné spodničce

zalévat chodila sama

vyklíčily plátěné šaty s kapsami

ale pro kterou?

řeka zrychlila proud:

do tůní mělčinu s inkoustovou tužkou: po naslinění změní barvu očí

pytlačil ve včelách

Když brečíš

tráva zakoření pod hladinou

                                                    dotek vzpomínky

nažehluju horkem pleny

hořkost puškvorce tisknu na své tělo přes košilku

zpívám pořád dokola Yellow a celou svou zmatenou lásku

zkus pohladit chrousta v zápalkové krabičce

vznítí se?

dotek