Vždycky když na tebe myslím
cítím síru
---
zapálím prskavky
přivolám zpátky Vánoce ve kterých umřel táta
abych mohla plakat mráz
Odpočítávám vodu
opřela jsem si o ni čelo
nad hladinou
budoucnost lidstva leží ve všem tom rozmetaném hnoji
v polích řádí divočáci
divočáci jako kýl lodi ztrácí hlavy v obilí
divočáci co je potajmu miluješ: do mozku ukládáš každý jejich pohyb
je to láska řekl
svý tři promile v krvi šel po kolenou
mával svobodným ptákem a žádal o mou ruku
ukousla jsem tužce dřeň
nabarvila bílou na antracit
byl na okamžik Řím, aréna zalitá cínem krve, býk, jezdec co urve šílenství z roztrhaný košile a otevře ptačí zpěv, faun i farizej
můj Bože
Stál tam a přemítal o svých příčetných očích
Tu neděli chyběl v kostele