logaritmické pravítko smutku

Někdy přemýšlím

jestli jde nafotit lásku

kterou stranou čichu svléknout chuť

---

slunce zapadá nad otavou do špic vánočních stromů a

člověk zvíře začne plést ovčí svetr z vlčího rouna

pak ji dýchám

téměř hmatatelně

pod přeletem stěhovavých ptáků

rudle divočáků neúnavně utíkají napříč každou mou básní s nosítky ticha

zalykám se touhou

a když ji zhasnu

hladová myš co se nebojí a nebojí

nabízí své oči

důlky s lesní hrabankou ocílku křemen a kříž

pod srostlou vráskou dubu

tma polyká myšlenky lidí motá rumpálem na cívku úplňku

jestli jsou mrtví

pak je uvidím

---

podzim sklízí troubení jelenů do větrné nůše

klouže ušima pintou slámového vína

špetkou křemene

a zelené mešní šaty se kšandama

se kšandama