a až ti odejdu

Máš oči s troškou šedé oblohy

když se zlobí

pod nohy mi lopatkou hází mlhu

a až ti odejdu

žal zastaví cinknutí skla o kávovou lžičku

napiješ se

napiješ se mý chutě

přinutím tě z hrdla tahat všechny ty sprostý slova

zadupeš do hlíny

vytáhneš

sfoukneš prach

urovnáš do trávy

jedno po druhém rukávem

lehneš si vedle nich a pozoruješ urousanou nedotknutelnost mrtvolky ptáka

potajmu ji pohladíš

opatrně bříškem prstu

abys nevyplašil život

nejraději máš povidlový s mákem a nahoru višni

sníš jich vždycky přes celý tál

/mý nohy v útcích tvých zápěstí a modrý síťovaný kosatce/

ráno pod jíním bude mít ostříhané knoflíky

až pak se hlasitě rozpláčeš