den dokořán proti okenicím

Lehneš si pod dub

zem už je studená

les šumí prastará zaklínadla

v keři pohnul tichem pták

vstaneš a otočíš se

stojí tam srna

a srnče

                                  domů si doneseš hnízdo

Nic důležitějšího není než tvůj dech.

Co zbude v lidech?

Dech člověk.  Dech zvíře.

zvíře

Pršelo do deště deštěm a les rozžíhal plynové lampy

v bučině křišťálový lustr

tvé oči podlité krví drží něčí dlaň

ale prsten prsten nikdo nesundal

V zápalkové krabičce šustí brouci

v této básni k ní někdo přilepil sekundovým lepidlem stěžeň pro snění

svůj posmrkaný kapesník

oči bučiny