Pohlazení
Pohlazení
Pohlazení
Dlaní hebkou, jak ptačí trylek po setmění,
jak soví pírko, co bylo tu a není,
jak dívčí vzdech, jež slýchal za úsvitu,
věčnost, ve kterou doufal kdysi v skrytu
své duše zvrásnělé…
okamžik vzlyku v půlnočním kostele,
jeho tryskem srdce znavené mu pohladí.
Že bolí to až pláči?
Vadí? Nevadí…?
Poslední tipující: Jiří I.Zahradník, PIPSQUEAK, Marťas9, IronDodo, Rafinka, cappuccinogirl, Iva Husárková, Anfádis, gabenka, Reyla, ...
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk29.06.2025 21:15:40 PIPSQUEAK
Krásná, nemám slov...
29.06.2025 21:28:54 bezhlavý jezdec
... ty jsi asi nikdy nečetla tady na Literu nic jiného, ne...? ... vždyť tady jsou daleko, daleko lepší... děkuji...
25.06.2025 14:09:34 Bosorka9
jemné, smutné, krásne...
25.06.2025 14:17:20 bezhlavý jezdec
... ano, přesně; tedy to prostřední slůvko... za něj i za ta další děkuji...
25.06.2025 14:04:06 mkinka
Já také často pláču a vzpomínám na mámu,co tu není.
Zvyknout se nedá a pořád chybí a všude.