Slunce v játrech

1. Za ohybem slunce přichází mráz do osobních pekel,

věrné nevěrnice čekají na zlé hodné odpuštěné,

kterak se do tohohle narodit, zůstává otázkou,

cholerická melancholie Severu za dveře utíká.

2. Odpustím myšlence další epizodní zapomenutí,

do krajin páry od pusy se znovu ostnatý drát vydá,

koho chytí, to je velká neznámá pro hádače,

musí to být jenom o jednotlivcích, řve.

Otevřená věčnost v oblacích možného,

se roky mění na definici otravného,

půlkruhy malované psychedelií venkova,
bezzemník s velkými nároky, bez domova.

3. Perfektně do sebe zapadá mentální šifrování,

slepá ulice na další čtvrtletní výsledky,

jsem ve svěrací kazajce s betonovými střevíci,

život mě přejel a čekám na přídavek.

4. Dlažební kostky pokryté vrstvou ledu,

předsevzetí o dokončení sbírek nehodných,

proč se všechno musí točit okolo něj?

Tolik toho napovídal, ale nic neudělal.

Otevřená věčnost v oblacích možného,

se roky mění na definici otravného,

půlkruhy malované psychedelií venkova,
bezzemník s velkými nároky, bez domova.

5. Dokonale odcizen od druhých bez skrupulí,

sám sobě největším nepřítelem, hlavně po nocích,

když je největší bezpráví, nedá se nic dělat,

společnost lovců myší veškeré pochyby ukončí.

6. Asociální piruety proti sebevraždě soukromí,

o víkendu, nad ránem, nedá se snídani utéct,

sousto za soustem je nezdravá fixace,

na zvýšený krevní cukr spolu se zátěží pro játra.

Otevřená věčnost v oblacích možného,

se roky mění na definici otravného,

půlkruhy malované psychedelií venkova,
bezzemník s velkými nároky, bez domova.