Jsme na cestě racků

I.

 

Nepřeji si

abys byla zrazena

vínem svítání !

 

Jsme na cestě racků

kolébáni mořem.

 

Roky jsou slova...

 

Slyšíš Něhu ?

 

Nebe je jen

snůškou hvězd.

 

Nemusíš létat

abys zahořela

svatojánskou nocí.

 

Naslouchej zdi,

je vězením...

 

A mé srdce 

kladivem.

 

Za tebou, za tebou

přes její práh

musí tlouci ...

 

II.

 

Stále záříš

mezi námi !

 

Tvůj dům

ale již pluje

jako bárka na nebi .

 

Letní měsíc svým srpem

k ránu trávy stíná ...

 

Klečíme tu před tebou

a rzivý čas je vina.

 

Slyším Tvé srdce

ač utichá

Zvoní a zvoní !

 

A když vhodíme kámen

do studánky dětství

a ptáci ranění tím tichem

z hladiny vzlétnou ...

 

Půjdem hledat tvé sny .

 

Za plůtkem zahrádky

budou vonět růže.

 

V slzách rosy

potkáme tvůj úsměv.

 

Zas budeš děvčátko

a čí jsi ...

 

Ale voda neprozradí.

 

A my v dešti

budem marně odezírat

z jejích rtů

tvá křehnoucí slova ...

 

(naší drahé babičce Marušce

která se s námi v těchto

dnech počíná loučit

a touží abych pro ni napsal

pár vřelých slov,

co nebolí ...

 

III.

 

Za noci

 

Dikobrazí kopí hvězd.

 

Stále ve tmě

prsty píší

sazemi snění.

 

Mezi tebou a tmou

visí můj obraz.

 

Hvězný prach

mé hrdlo zadírá ...

 

Zpíval bych, zpíval.

 

Jako kos, vězněný

svým hlasem

v kapkách deště