Na sedm západů
Na sedm západů
Jsem samotářka.
A v hlavě
tisíc hlasů.
Zavřenými ústy
neprojdou.
Tlačí se pod jazyk,
když se usmívám.
Ječí (neslyšně),
když někdo říká:
„To je dobře, že jsi v pohodě.“
A zatím moje mlčení
je přeplněná místnost.
(Nepotřebuju společnost.)
Potřebuju prostor.
Na chaos.
Na ticho.
Na všechny verze sebe sama,
které ani nemají jména.
Samota
není útěk.
Je to domov,
který si nosím v hrudi
jako záložní plán,
když svět
začne být příliš nahlas.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Čtu dnes, dnes, kdy mluvíš úplně z mé duše. Jako bych četla svá slova... i když takhle krásně poskládat je umíš jenom ty...
14.07.2025 21:11:40 | Lexi
ST a domov v sobě si chraň - v něm sebe vždycky sebereš - to uvnitř tě zná a pohladí, klidně i tehdy, když ten život kolem s tebou zrovna dvakrát neladí*
01.07.2025 13:36:51 | cappuccinogirl
Samota je upovídané ticho smotané do klubíčka.
Jen někdy dobře, když zavrká holoubek a holubička.
"Potřebuji prostor." To je o básni hodně vypovídající*
01.07.2025 11:41:45 | šerý
Plán B se vždy hodí, samota jako štít, lék , proč ne? :)
01.07.2025 07:34:48 | Janovan