Neskonalá lež

Všechny úterky se utápějí v barvách šupin

uprázdněných ve lnu s žilnatinou věků

meče svobod vychovaných k prázdnotám

sedí tiše a mlčky pojídají vatu z mraků

Náhody se dějí jen v tlamách uzurpátorů

šeří se a tlukot jespáků donesl jaro do úst

což neholdujem už sokolímu letu v nicotách?

jež klame jak mrakodrap v úbočí láskobolu?

Tiše snáší se pohledy vinných na svět

malují cáry duševního odpadu do kadeří

cudnost nespí a nechává nás na pochybách

zda nesníme příliš o nadějích v hroznech citů

Píšu tajně v motivech svérázných peřejí

konaje dobro s příkořím na misi čarodějů

blíny i oměje chřadnou a myjou mi tvář

co černými sazemi okouzlila cit žalozpěvů