Anotace: Chtěl jsem to pojmout Krylovsky, ale našel jsem v tom sám sebe.
Běloba šátků provoněných šalvějí procitá
v těle zmučeném prchlivým jásotem slz
čerpá ještě náš ošuntělý hněv sílu z míz?
či se zapotácel kat na drsném rubu špalku?
Ve špíně noci usnulo zrno v uhrančivém kamenolomu
a my sejeme rozpačité tvary na okna do minulosti
je mi ještě zapotřebí dýmu ohně signál dmýchat?
či snad širočinou metat v líhni borovic přestárlých?
Douškem pravdy syt míjím trosky a lokem lži kladu světu hádanku
zda konat po způsobu zvířecím dává mi naději klesnout výš čili nic
jinotajné kratochvíle v sále smrti tříští tupé hrany naší aury kol uší
a cítit lité olovo z tónů, jež jednohlasný ortel dí: Chladnou naše duše
Výstelky poslamných vín lahodíce mentalitě Bohů
jsou jak kouř co nikdy nemizí před očima ani v kině
hasne po hostině a dubových klád žár potí rozkoš
a běloba šátků provoněných šalvějí uvadá
v koši na prádlo ... ...
To bohatství.. slovní zásoby mi vyloudilo úsměv na tváři. :)
Bezva. :)
07.07.2025 10:54:53 | monarcha stěhovavý
Táto báseň ma úplne pohltila! Fantastická hra so slovami, hlboké metafory, temná atmosféra..
03.07.2025 16:42:50 | IronDodo
Velmi děkuji za komentář, který mi zlepšil náladu. Nepovažoval jsem báseň za zdařilou, ale, jak se ukazuje, jeden nikdy neví ... Můj filozoficky vzdělaný kamarád mi jednou řekl, že "ty si umíš perfektně hrát se slovíčky", a já jako "jenom to?". A kde je hloubka myšlenek? Ejhle, pic kozu do vazu! Příjemně jsi mne překvapil IronDodo, děkuji ještě jednou.
03.07.2025 20:36:56 | Pablo Kral