ta divná diskursivní hlava
která se tváří jako pravá
má snahu vypadat jak živá
třeba když právě na mě kývá
a říká cosi o v(d)ěčnosti
v těch slovech slyším praskat kosti
taky je cítit spáleniště
a když ne teď, tak jistě příště
podívej hošku, tady hoří
a támhle svět se z trusu tvoří
tak už to bývá v zemi stínů
kde flaška zná svou kocovinu