---Hradby stínů---

Anotace: Jedna z těch starších. Uvádím ji v téměř původním znění.

---Hradby stínů---
Pocit té moci rád bych znal,
když pozdní slunko září vlaje.
A vítr beránky nebeské hnal,
chuť dálek navěky znaje.

...

Ni hezčího pocitu,
zřít temné lůno luny.
Uhýbati jejímu svitu,
pomni lesa koruny.

Temné to pocity,
tajemné zvuky.
Krásné jsou chvíle,
když sklání se buky.

Projdi pak poutníče,
skrz hradby stínů.
Otevři srdce své,
zbav se všech splínů.

Mokrou loukou,
v šeru se projdi.
Na očích obzor,
klidně tam dojdi.

To je ten smysl,
to je to krásno.
Ráno až vzbudíš se,
bude zas jasno.