ještě dnes
pročesat prsty vlasy
blonďatých včerejšků
poledne ztracené v nárazech větru
nenavineš na špejli z cukrové vaty
je příliš pozdě na ranní cigaretu
závojem dýmu čas neschováš
možná nedokončíš rozepsanou větu
jen jemně blednoucímu večeru
stihneš promnout v dlaních díky
s posledním výdechem zacházejícího slunce
se i Ty... pro svou ryzí pravdu červenáš...
Nádherná časosběrná, narrenko, myslím, že si ji ještě najdu, jedna z těch, co jsou pro mne dnes "jak dělaný":-)*
04.07.2025 22:00:16 | cappuccinogirl
já ne, já na poslední výdech slunce čekat nehodlám,
to seberu svůj čas a vypadnu*
04.07.2025 10:52:59 | J's ..
nikam nepadej, milý příteli, však ono se ráno nad obzorem opět s novým dnem nadechne :))
04.07.2025 15:45:54 | narra peregrini
Krásna sila v slovách! Melancholické a zároveň plné života. Blednúca červená na konci... dokonalé!
04.07.2025 07:38:32 | IronDodo
Děkuji, Dodo :) Dny jsou jako šrámy. Některé přijdou a po jiných zbývají různě velké jizvy...
04.07.2025 15:44:25 | narra peregrini
Tvé básně zrají jak víno. Líbíš se mi moc báseňko*
03.07.2025 21:53:32 | šerý
Milý Šerý, Ty jsi mě dojal. Děkuji pěkně. Vážím si toho, že mě po celou dobu čteš a doprovázíš svým slovem*
04.07.2025 15:42:53 | narra peregrini