Bloudění

Každý krok jako bloudění v mlze,
bez směru, bez cíle, bez světla.
Připadám si jak růže dávno odkvetlá,
a cítím se stejně uboze.

Tak stojím zde, v tom prázdnu,
bez naděje, bez světla, bez tepla.
Možná jsem jen dočasně oslepla,
ale východisko zdá se v nedohlednu.

Do konce dní bloudit budu,
bez směru, bez smyslu, bez víry.
Přestože pomalu docházejí mi síly,
a příčetnosti asi brzo pozbudu.

Duše osamělá, unášená vánkem,
bez síly, bez víry, bez vůle.
Kdy by počítal roky uplynulé,
když brzy usnu věčným spánkem.