Ukovaná z mojí čutory
Ukovaná z mojí čutory
Roztržená košile a do hrudi pálí
červencové třešňové barvy
hrej mistře ostrého slunce
ať znějí z polí salvy
a kutálí se berná mince
Usměj se a rozčísni vedro
už neumírej jen v nitru
skoč a nabij bleskem střechy
jako večer, tak i v jitru
Rybízem rudne figura pravdy
zmizelá ve své tváři
snopy vyvěrají a ruší minuty
přispěchali milí lháři
Co nepojedli ani setninu duše
slovem šalba, vzduchem kulka
škrtí pohledy do sebe jak
noci propité ryzlinkem
Komentáře (11)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Krásne, hlboké, dychberúce!
05.07.2025 08:48:14 | IronDodo
Vážím se toho, že mne, IronDodo , čteš, a ještě více si vážím tvých stručných komentářů, které zahřejí u srdce. Děkuji
05.07.2025 15:17:20 | Pablo Kral
No tedy, tohle je jak bajka přírody, rozpitá do barev*
04.07.2025 22:09:04 | cappuccinogirl
Příjemně jsi mě překvapila tím obratem "bajka přírody, rozpitá do barev", to by mě nenapadlo. Děkuji moc za krásný komentář a tip
05.07.2025 15:20:48 | Pablo Kral
