Nevyspale stojím u nádobí.
Kocourek se směje
a mé smutky nevidí.
Kamarádka má deprese.
Nedozvoním se jí.
Není spojení.
Jen strach
uvnitř
a den mi nevoní.
Jak pomoc?
Na dálku je těžké pořízení.
Mně jenom zuby bolí.
Znala jsem - "bytost" - co říkávala:- mé smutky jsou mé druhé já, jednou je určitě neporazím --- chybí mi. :-(
05.07.2025 12:58:33 | RadoRoh