PROMĚNA

V tvých očích jiskra tryskla, zablesklo se,
ve vzdušném víru všechny chmury se mlely,
had plazí se šroubovicí ve vlhké ranní rose,
kořist ho táhne mlhou, kde v bahně tlely.

Blesky se v bouřném jitru krajinou vlekly,
jisker odrazy to byly z tvých temných očí.
kořist se zmítá v hadově pevném stisku
pošetilý kdos v tvou blízkost jen vkročí.

Každá bouře jednou odezní, i tvá,
časem se ztratila, pominula,
každá bouře jednou odezní, i tvá
v očích se jiskra proměnila
v hvězdy,
co na obloze nočním svitem září,
jsou šťastné a shůry
prší na obláčky
jimiž plují, a lehce si s mráčky hází.
Každá bouře jednou odezní, i tvá,
odezněla.

Hadí tělo jsi opustil, jak by ses svlékl z jeho kůže,
a tu si zanechal v trávě jak obnošený šat,
na klidném obličeji tvém, jakoby rozkvetla růže,
trn její byl tou chmurou v tvém těle jat.