Chtěl bych obraz nakreslít na hladinu,
kapičky vody klížit jednu k druhé,
tahy štětcem ze štětiny pramene,
barvy brát z ohně, z jeho plamene.
Nakreslil bych co již kreslit není třeba,
co v hledáčku objektivu jsou jen střeva.
Nakreslil bych střeva jak je vidím,
dodal barvy, které z ohně sklidím.
Jsem do kresby mocnotvorně zabrán,
tahy kroužím, táhnu štětcem horem dolem.
Z celé duše tvořím dílo, a bez zábran
tvaruji vše, co v hledáčku jen šlo kolem,
mušky, komáry, světlušky, vřetenušky.
Pak zvěčním tlukot datla v lese
a celý les, jenž se větrem třese,
kondora a jeho stín padající shora,
skrze listí stromů je opona.
(V divadle, když se zvedne
a odkryje všechny scenérie,
v divadle, kde vše herci žije.)
To všechno tahá plamen po hladině,
a co ryba na to, když hladinu čeří,
ji rozvířenou mám v hledáčku,
i housenku, co drží ptáček v zobáčku.
To všechno jsem plamenem
maloval.
A když bylo dílo hotovo,
obrazem proplula loďka,
a zas bych mohl nanovo,
malovat.
Z mysli se obraz nevytratí,
bude tam napořád,
pevně ukotven.