Odkud plují modré vážky

I.

 

Osiřela jsem,

plamen vprostřed noci

tma samot hryže ...

 

Ani list si ve mě

nedokáže číst .

 

Jsem tak nahá

až na zpověď lásky !

 

 

Odkud plují modré vážky.

 

Kdo seje samot hrachy

kdo zasvětí má křídla

do příběhů větrů svistu .

 

To pro mne připravuješ

kuchyň příběhů.

 

S porcelánem studní

s kohoutky pramenů,

tak blyštivými

jako jezerní tvář

tvého úsměvu ?

 

II.

Dívky

jste fontánou letní noci.

 

Mihotání světla

nepřestává jádra hvězd

ve hmoždíři galaxií tlouci.

 

Vůně pnoucích růží,

jak řeka proudí vaší krví .

 

Jste jeden dech

nekonečná křídla očí

dálkou utápěný břeh .