Kam to slovo,
jež zahořelo
jako vítr
a padalo
chvěním listu ...
Až do pukliny
mezi mraky
a kamení vodopádu,
kde vraždí ptáky ..
Ze čtyřhvězdí
klečícího jetele
v motlitbách
kdy Anděl prozření
si ustele ..
V domě mžení
mezi okny a veřejemi
na stěnách soužení
obrazy srdce a kamene.
Podobenství tisícero
královsví
Mlčení.
A přez meze tlučení.
Je-li v Tobě
ticho soumraků
sejmi bolest listí ...
Já jsem zázrak
strom, jež dýchá
a dým slov
je mým spasením...
Pramením z kamene
co vyvěrá teprve
až déšt zahoří vášní ...