Stýská se mi
Po květech ve vlasech
a třešních na uších
tvé ruce na pase
a snad i po rtech tvých
Tvá slova četla jsem
a slyšela tvůj hlas
bolestné mámení
jen sen
a ani jeden z nás
...
Stýská se mi
prý chce to čas
Nejhorší je z dobré společnosti její pozůstalost smutku. Nemám loučení rád. To okolní ticho, se kterým marně zápasí pozůstatky ozvěn, ze slov po stěnách. Cestou odloučení z vlakového nádaží mít potřísněné oblečení skvrnkami, z nezpůsobného hltání slov se stopkami melodických akcentů blízkého. Nebo tak lidsky prostě, teskné hladit nenasytná bříška prstů, která až k srdci kručí po dalším dotyku.
Nevím, ale za mě odloučení není dobrým tréninkem pro chtíč. Stesku prodlužovat jeho čas? Buď je to masochistická úchylka, nebo "argument" za který se může skrýt cokoli.
Tak naplno! Chvála mámení, zastávkou na znamení.*
17.07.2025 23:07:19 | šerý