Kachlička

Anotace: Všední věci.

Je to jen prach.
Ztvrdlí kousek země?
Je to snad vrah,
když někdo do rukou ji vezme.
stačí jen hodit,
upustit kus slepeného prachu na něco živé.
A tím bolest zrodit,
závan mělkého strachu je cítit a vše je jiné.
Možná je s ní teď ámen,
protože nemá žádnou duši.
Je to skutečně jen tvrdý kámen?
Nebo má jako my uši.
Ve víru vášně poslouchá,
už hodně zná vět.
též skřivanům naslouchá
jak krásně umí pět.
Každý večer chodí spát sama
a každou noc usína.
Taková nesdílná stará dáma,
které čas už nic neříká.
Smutná celý den leží,
odklopená mnoha jinými.
Zatím co čas neúprosně beží,
schová se za stíny.
Stíny věčného dobra,
stíny brzké přítomnosti.
Občasného zla
i dávné minulosti.
Usne a spí
a ve svém snovém bďení,
na něčem lpí.
Co už dávno není.
Falešná neděje
a touha představy.
Snad ještě někde je,
kde lidé jsou laskavy.
Kde lidé jsou vlídní
a soucit je lehkostí,
všichni jsou klidní
a plní radosti.
Takových světu bylo jěště víc,
kde každý je úplně štastný,
ale vždy nezbyde po nich skoro nic.
Ten boj proti času je skutečně marný