iluze

 

když žebry klenby ranní

prokape noci tání

na loužích černých strachem

lesknou se hlavně děl

 

v tu chvíli tichých smírů

den vždy se budí v míru

má oči zšedlé prachem

a čeká na povel

 

jak dům s průstřely dveří

co ve své kliky věří

modravým proužkem dýmu

vysílá do všech stran

 

své prosby o stín střechy

pro chvíle bez útěchy

než nebe pošle zimu

i s hejny černých vran

 

ta, která oči klopí

když v studu svém se topí

je balerínou lhaní

a přelud nájemný

 

za slov pár smíš si přáti

cokoli má ti dáti

dřív než-li scénu ztropí

pro scénář dojemný

 

jak panna z papírmaše

jak talíř horké kaše

co prsty jíst se nedá 

když lžíce zmizela

 

slzičky, trochu vzdechů

ulehne kdesi v mechu

iluze na smrt bledá

pro svět už umřela