večerní

přešlo tak rychle

jaro jedné noci

jak pocit

jako zamrazení v týle

když slepé oči

nevidí své cíle

a svět se změnil

v tisky černobílé

 

ze šera krovu

sypají se slova

zase a znovu

ulepené city

a cosi klová

do lebeční kosti

slyšíš to taky

no to jsou k nám hosti...

 

smutek a stesky

pěkně ruku v ruce

slzami kropí

cestu k zapomnění

kde není láska

nic jiného není

a nezbývá než

čekat na poluce