OHEŇ

Oheň v krbu již dlouho tlumený,
stěny a strop slabě ozářené plameny,
svým odleskem na nábytku hlazeném
nevtíravě do pokoje jsou vpraveny,
prskavky z ohořelých polen.

Teplounká světýlka splývají
s chladem měsíce,
s paprsky stříbrných jehlic z vesmíru,
a odlesky jejich na klice,
zavřeného pokoje.

Jako by dodávaly postavám,
jež obrazotvornost přivolává,
srdce a citů lidské něžnosti,
ve hře barev, jejich věrnosti,
příběhů na zdech.

Proměňuje je z postav sněhových
v lidi v jichž žilách proudí teplá krev,
a pohlédneme-li do zrcadla,
kam až záře z krbu dopadla,
spatříme hluboko v jeho
přízračném prostoru doutnající žár
dohořívajících polen,

spatříme bílý svit měsíční na podlaze
a světel odlesk stínů na obraze,
vzdálenější než skutečnost,
a bližší vysněnému příběhu.