PLATONICKÁ ÓDA II

PLATONICKÁ ÓDA II aneb pane Bože děkuji

Múzy milé mě vnímají,
cítím to!
O to víc v duši mojí,
vnímám to!
Občas se duše propojí,
vím to!
Většinou se však rozdvojí,
je to tak!
Nebo roztrojí? ????
Do osidel svých nelákají,
chápu to!
Těší mě, že si nelžeme,
mluvíme na rovinu!
Když něco, tak si řekneme,
klidně jen polovinu!
Je to jak sluníčko na nebi,
když víly se poblíž mě objeví.
Vidim vždy oblohu bez mráčku,
vnímám každičkou zatáčku.
Hvězdičky na nebi zazáří,
úsměv na tvářích se rozzáří.
Řeka teče, šumí proud,
nelze je nevzpomenout.
Svět, ten se se mnou zatočí,
když jim pohlédnu do očí.
Rád vnímám krásná očička,
neschovají je pod víčka.
Pak rozzáří se očka,
hanbou propadne se kočka.
Jedna je boží, druhá lilie,
která je lepší, hezčí je?
Obě jsou květinky voňavé,
tak to je!
Je každá jiná, však,
působí stejně na můj tlak,
také na zrak ….
……a vnímání…….
Vše je tak krásné u obou,
beránky plují oblohou.
Pane Bože, děkuji!