Večer

Večer

 

Den umírá lehce;

za večera,

když opatrně, pozvolna a křehce

šedým závojem šera

přikrývá celý svět

a obloha, jak příslibem dne návratu

je náhle, právě v chvíli tu,

jeden hvězdný květ...

 

Kveteš, moje lásko

tak něžně do růžova

mezi lístky zelenými;

už se prodloužily stíny

a ústům došla slova.

Jak jabloň mého dětství, štíhlá,

co se vzpomínkami mými

opatrně mihla…

 

Voníš, lásko moje

vůní čajových růží

a po tvé hebké kůži

stékají slzy dvoje;

ze štěstí i smutku…

… vskutku.

 

Tančíš, moje milá

a já se toužím dívat,

jak stud svůj se závojem jsi právě odložila;

pak hříchem je tvou dechberoucí krásu… skrývat…

 

Má milá, přicházíš.

Jsi růže, jabloň, noc,

když prosím o pomoc

a na severu září…

          … Jižní kříž…