Preludy a Piskoty

PRELUDY A PISKOTY

 

Preludy

I

 

Lezie zo mňa mamut

prívalom sekvojí a myrtových hájov

bolesť je úskočný tiger

leží v závetrí pomníkov

dúhové oči

skáču

signálnou pascou

vnútrom Merkúru

späť

cez kvazarné jadro

do jemných štruktúr citových buniek

 

ako liek

prepúšťam nádeje

skrz tkanivo

horúcim dychom

ovíjam plantáže banánovníkov

v jasnom dni

raj smeje sa snom

nesmierne

ukrýva poryvy hurikánov

 

som kapitán hnilých trosiek

zmäkčilej armády

putovných mníchov

tiahnu v mene kríža

vojnou a snehom -

pešiaci

bezbariérových krytov

hladní tiahnu údolím

jarabičích bozkov

viečka padajú

snem sa kriesi -

zima hlási príchod Kráľa

 

kráčam krvou svojich potomkov

rozdupaný lúčny koník

skonal na vrchole

utopený na dne žalôb

a práva

 

bol to veľký tresk

vše končiaci

nekalá predtucha

vonkajších hrôz

 

na konci dňa prichádza amok

snehový pluh

bielych termitov

prak pre Goliáša

pokropené krídla

mojich zákerných zívnutí

 

len ďalej

živicou

embryonálnou diaľnicou

zatvrdnutých svetov

nič sa nekazí

a

pranič nestráca

pod prachom kože

neuvedomenie je sladké

je tonou bĺch

skáčucich

vrstviacich sa

vzdychajúcich

po nezrelom obilí

krútia sa

ako lyžice s granulami

pripomína

milovanie v daždi

viac napovie tikot

prastarých budíkov

na námestí slobody

 

preferujem dezerciu

únik

do plnej šírky

výskytu stromov:

zakázali nám hladiť

zbierať ich plody

smaragdov

oblejších než moje dlane

za svitu

veď noviny tečú pláňou

a

nik nestavia hrádzu

dieťa hľadá mať

uprostred mlieka

žiadostivosť skláňa svoj chrbát

 

Intermezzo

 

Zbožňujem astronómiu

zbierku istôt

obmedzení

 

láva drví hviezdy

sú cestou

pamätníkom

našich protichodných myšlienok

 

putá zrkadlia

všednosť mliečnych dráh

siete svetiel

čarodejníkov

šťastie nad blaho

vesmírnych letcov

 

poznáš ich túžby

zamknuté

šiestimi plukmi

 

svet je darom svetiel

hviezdokôp

psychedelických oznámení

veštkyňou ožiarených stretov

 

zlepší sa vláda

pomyselných sústav

keď Slnko zakopáva príbehom

ruší sa

vojnové ťaženia antihmoty

prospech má sen

galaktickej šírky

ráz tohto kraja

rúti cudzia gravitácia

nie

skrz kaleidoskopické smeti

kráti sa diaľkou

monumentálnych červených obrov

 

šľahy vetrov sú tu mierne

vnikajú lepšie

molekulou záchytného bodu

 

dostal som pozvánku na nebeský bál

planétky a trpaslíci

vyrovnané páry

chór rádiových zdrojov

je voľba tanca

ďalšou predzvesťou

jadrových slávností

 

páry sa vzďaľujú

vďaka mechanike dráh

viažu pohľadom

tešia na bujaré akty

milostných stavov

vítania rozkoší

plnením tiel

v extáze

upotených ciel

 

zahoria tváre

zoslabnú vo chvíli

skamenejú túžbou

preplačú celý vek

a hľa -

spermatoid

 

Báli sme sa nazrieť

oči vesmírnych štvancov

lákavý pokrm

beh strategických obežníc

úlomok

sviežich kozmických tancov

 

Preludy

II

 

Neobvykle vytrvalý je čas lások

nič neskúša

je zosobnením

bakteriálnych stavov

metabolických premien ducha

 

Bolo písané

o zjavoch

nesúcich žiaľ

boli blízko neba

chátrajúcich diamantov

hrošej pokožky

 

Potom prišli vrany

v kolobehu

piesočných segmentov

bielych usadenín

voľných radikálov

 

Letom ich sledujem

krikom viažem

lieh zástrčiek

 

Hnedák nás predháňa

šijou okresáva

lane našich žien

krv sa mu mieša

opúšťa poslednú míľu žeravého Slnka

znaveného rokmi honov

a zimníc

 

Ešte príde kňaz

požehná panicom

hodí do žalára

zaspí v panenskom objatí

noc ho opustí prívalom

temnôt a vzdychov

 

Piskoty

I

 

Rozpálili sme jadrá skorocelov

sanitiek

červené škvrny sa miesia

v anténnych rozvodoch

s miestnou organizáciou

pre rozvoj kultivovaných svadieb

 

Chce to viac odvahy

byť lepšie pripravený

na cesty za more -

ide to samé

páli sa a šklbe

v zátišiach

vyviera z hlbín

samozvaných kniežactiev

pokúša nás oklamať

vlastnou chybou...

 

Čoskoro prichádza trest

vyvolaný súdom pre nápravu

je znásobením sily

dvoch bratstiev

zmietaním

bezbrehým jazerom

v splnovom svite Venuše

 

Ráčite právo nad obyčaj?

Sudca je znavený

schátralý starec

skláňa sa ranným tieňom

dnom pohárov uteká

vojnový bežec

 

zelená žena mu ponúka prsník

tak ho hladká

čaká na ďalší

doma ho snáď raz vzkriesia

pustia von

 

žena pláva ďalej

vetrom spálených nerestí

s malým korábom maternice

desivá splátka jej mučí kolobeh

šťastie má v slučke

hladí si stehná

nemôže poprieť hlad

na svojho muža

 

ak má čas

stavia hrádzu

odkopne loptu

kotúľa sa žiaľom siení

smúti za synom

pozorne lámajúci topánky

svojich a cudzích chodidiel

 

Márne je skľúčenie

volanie po predkoch

klamali nám o svojej viere -

posadnutí majstri jarmokov

bezstarostných žiar

poďte bližšie, neposlušné dietky

jablčných výživ a syrov

 

Mať radosť z Andalúzskeho šialenstva?

Amok slnečníc

žiada viac obetí

než sada nikotínu -

silonky sa v dave dusia

prieduchy vzpriamujú korzety

nosné sliznice

plnia smog

šialenej vášne

presakuje pórmi

dýcha kolibríkom

 

Intermezzo II

 

Svrbia ma tváre predchodcov

zlatom kované tváre Stredomoria

oheň spálených kočišov

zhon okoloidúcich otrokov

a môj pokoj

 

x x x

 

kráľ odišiel

pluky sa náhlia stržami smrti

sú chvíle státia

čakania

odkazov

reliéfov zabudnutia

 

roje ženie pud

slabnú nádeje cudzincov

prach víri zmes

vrkočov

oštepov

v zrkadlách jazier

 

palác osirel

chodby zužujú

samotu princezien –

šerom komnát

vo vaniach zmáčajú nevinnosť

kráčajú schodiskom

tiahnu cez previsy hradieb

svietniky len zlátia

zvonia nežne ruky

ticho krášli žaláre

muži povstali

pohľady spievajú ódy rozkoší

posvätné loná zaľahnú

v prítmí ciel žiadna moc

len chválospev

 

/vojvodca žiari šťastím

žoldnieri blatom

zrazu zjednotení

tromi červenými dinármi/

 

ľadové cely

vzdychy princezien horia

telá ohýbajú

plamene ohnísk

prítmie nachádza milosť v kŕči

bohovia kazia nahú pokožku

kvapkami potu pŕs

kolísanie milencov duní nocou

plavba žalárov

dlhými výkrikmi cnosti

 

unavený je kráľ

stráže nosidlami

vrážajú noci cval

mesto nevíta

palác pokorne omdlieva

 

žaláre žijú pachom vzrušenia

dievčatá bozkávajú svoje obete

ráno ich odvedú

mužov ciel

hlavy padnú

ako česť kráľa

mal vraj rozkošné dcéry

mal vraj rozkoš, nie dcéry

 

/princezné zbierajú kamene

tiež hlavy

maznajúc sa s lonom/

 

vzdialený bude nárek neviest

kráľ zbaví národ neviestok

rieky prúd

zmyje plač

 

Piskoty II

 

Transformátor má vôňu spálenej pečene

vydal svedectvo

nemohol som spať

ako nižší druh

otáčal som stránky

ďalších životov

ako prázdne súdy

pozmenil tok

svedomie teplokrvných

šiel spiatočnou adresou

 

ľud, čo som poznal

z diaľky máva klasmi

je tak detinský

zmiatol sa do nemoty

stihnúť unikať

revať bolesťou

nie je nič ľahšie

ako podať ruku Bonapartistom

 

koniec?

náhle vzplanutie hybných sfér

kakaovej hmoty

striebrenky

sĺz lesnej panny

namiesto lúčenia

zmätok v posteli

blýskanie počas polárnych snov

choroba z nemenných prostát

 

/bolo neskoro

plamene vzpriamene hľadia z javiska

čmárajú po pohároch

parou

blúznia dymom/

 

x x x

 

Chlieb nie je cudzí

mastný do špiku

kĺže úbočím

kmitá atómom

prirodzene vyzerajúcich siekt

nezmyselne vráža do slonov

uprostred vynúteného safari

 

ťažký je návrat

zmysel má len dezilúzia šťastia

okom slabne kosť

mieša sa bleskom

zaniká krútením

mobilnej súpravy

les sa zdá bližšie

odhaľuje taje blúznenia

žiadosť o mier

trúfalo nízky tlak

hemisféry

 

x x x

 

o čom je reč zásad...

ľahšie je pochopenie amfiteátru

v ňom sú okoloidúce triky

spásou tkanín

bezmyšlienkovitým

zblížením tvorov našej galaxie

 

/nahota je mojím riešením

bizarným trestom

oceánnou chtivosťou

z nej plynúcej liečby/

 

len znechutenie blatom

chráni telo

škody príliš pália

obor vedel, prečo nesmie kradnúť

len preto

 

skĺbenie času je trvalé

 

Coda

 

Môj vek

dve vrany a skica

/neznámeho majstra/

doháňam nepoznané

krajom šírim svoje nite

 

Kristus mal v mojom veku

skúsenosť umučenia

chcel som sa hrať

spasiť sa myšlienkou

dňom zabudnúť svet

 

krášlim sa sebatrýznením

prenášam

svoje trúchlivé ostatky

jazerom

morom lepších dní

 

nechcem sa pýtať

otvárať

premyslené závery

čo ma mätie

som ja

nie môj tieň

súhlasný k besnosti

 

x x x

 

už nebude horšie

vojna predsa netrvá

je so mnou očarenie

farebné prepojenie

súmernosti

žiadajú si ma oblaky

falošné sudičky nad Pamírom

nebudeme si klamať

čas šetrí naše bledé tváre

stúpam zas vyššie

pomyselnou hradbou

smiechom

zbytočných nemenných osudov

prak sa vzpiera ruke

/poznala nežnú ženskú jednotu/

zmučený hladom dní

leskom natieram zákon

letci poplietli súradnice

mieria neistou hmlou

mojich preludov a piskotov

vietor ma fúka

podsvetím milovania

psycha žiada viac než lôžko

 

x x x

 

Prekonané sú steny nárekov

časy našli prievozníkov

chlieb a múka visia

slnia môj vkus

ak je to sen

snívam ho požívačnou túžbou

 

Fénix mi klamal

o pečati a prachu

iluzórny predobraz smelého pádu

mor

všetkých ľudských problémov

zakopávam o kamene

naberám ich vodu

pramene riešia moje spomienky

dlhý sled nevyhnutností

žeravé zmesi balád a sonetov

píšem vás, ľudia

leskom básne

slovom

väzňom pocitov

váš smútok

mojím rajom presvitá

upokojí priamky osamotenia

 

začiatkom bolo slovo

slovo bol začiatok

koniec je variáciou

omegou smútku

všedných pohladení

 

mohol som byť bližšie

 

x x x

 

Napísané počas magického 34. týždňa 2008.

- - - - - - - - - - - - - - - -

PŘELUDY A PÍSKOTY

 

Přeludy

I

 

Leze ze mě čtvrtohorní mamut

přívalem sekvojí a myrtových hájů

bolest je úskočný tygr

ležící v závětří pomníků

duhové oči

skáčou signální léčkou

vnitrem Merkuru

pak zpět

přes kvazarní jádro

do jemných struktur citových buněk

 

jako lék

propouštím své naděje

skrze tkáň

horoucím dechem

ovíjím plantáže banánovníků

v jasném dni

ráj směje se snem

nesmírně skrývá

poryvy hurikánů

 

jsem kapitán shnilých trosek

změkčilé armády

poustevních mnichů

táhnou ve jménu kříže

válkou a sněhem –

směšní pěšci

bezbariérových krytů

Hladoví táhnou údolím

křepelčích polibků

víčka padají

sněm se křísí –

zima hlásí příchod Krále

 

kráčím krví svých potomků

rozdupaný konipásek

skonal na vrcholu

utonul na dně žalob

a práva

 

/byl to velký třesk

vše ukončující

nekalá předtucha

vnějších hrůz/

 

x x x

 

Na konci dne přichází amok

sněžný pluh

bílých termitů

prak pro Goliáše

pokropené křídla

mých zákeřných zívnutí

jen dál

pryskyřicí

embryonální dálnicí

zatvrdlých světů

nic se nekazí

a

pranic neztrácí

pod prachem kůže

Neuvědomění je sladké

je tunou blech

skákajících

vrstvících se

sténajících

po nezralém obilí

kroutí se

jako lžíce s granulemi

připomíná

milování v dešti –

víc napoví jen tikot

prastarých budíků

na náměstí svobody

 

x x x

 

Proklamuji dezerci

únik

do plné šíře výskytu stromů:

zakázali nám hladit

sbírat jejich plody

smaragdy

oblejší než mé dlaně

za rozbřesku

vždyť noviny tečou plání

a

žádný nestaví hráz

jen dítě hledá máti

uprostřed mléka

/žádostivost sklání svůj hřbet/

 

Intermezzo I

 

Srdcem tíhnu k astronomii

snůšce jistot

a omezení

 

jak láva drtí hvězdy

cestou

pamětníkem

našich protichůdných myšlenek

tak

pouta zrcadlí

všednost mléčných drah

sítí světel

kouzelníků

štěstí nad blaho vesmírných letců

 

x x x

 

znáš jejich touhy

uzamčené

šesti pluky

svět je dar světel

hvězdokup

psychedelických oznámení

vědmou ozářených střetů

 

zlepší se vláda

pomyslných soustav

jak Slunce klopýtá příběhem

ruší se

válečné tažení antihmoty

prospěch má sen

galaktické šíře

ráz tohoto kraje

řítí cizí gravitace

ne

skrze kaleidoskopické smetí

krátí se dálkou

monumentálních rudých obrů

 

x x x

 

/šlehy větrů jsou zde mírné

vnikají lépe

molekulou záchytného bodu/

 

dostal jsem pozvánku

na nebeský bál

planetky a trpaslíci

vyrovnané páry

chór rádiových zdrojů

je volbou

tance

další předzvěstí

jaderných slavností

páry se vzdalují

díky mechanice drah

vážou pohledem

těší na bujaré akty

milostných stavů

vítání rozkoší

plněním těl

v extázi

upocených cel

zrudnou jim tváře

zeslábnou ve chvíli

zkamení touhou

propláčou věk

a hle –

humanoid

 

x x x

 

báli jsme se nahlédnout:

oči vesmírných štvanců

lákavý pokrm

běh strategických oběžnic

úlomek svěžích kosmických tanců

 

Přeludy

II

 

Nesmírně vytrvalý je čas lásek

pranic nezkouší

je zosobněním

bakteriálních stavů

metabolických proměn ducha

 

již bylo psáno

o zjevech

nesoucích žal

byli poblíž nebe

chátrajících démantů

hroší kůže

pak přišly vrány

v koloběhu

písečných segmentů

bílých usazenin

volných radikálů

letem je sleduji

křikem vážu

líh zástrček

 

x x x

 

hnědák nás předhání

šíjí okřesává

laně našich žen

krev se mu mísí

jak míjí poslední míli

rozžhaveného Slunce

znaveného

léty honů a zimnic

 

ještě přijde kněz –

požehná panicům

uvrhne je v žalář

usne v panenském objetí

noc jej opustí přívalem

temnot a vzdechů

 

Pískoty

I

 

Zažehli jsme jádra jitrocelů

a sanitních vozů

rudé skvrny se mísí

v anténních rozvodech

s místní organizací

pro rozvoj kultivovaných sňatků

 

chce to víc odvahy

být lépe připraven

do cest za moře –

jde to samo

pálí se a škube

v zákoutích

vyvěrá z hlubin

samozvaných knížectví

zkouší nás obelstít

vlastní chybou…

 

záhy přichází trest

vyvolán soudem pro nápravu

je znásobením síly

dvou bratrstev

zmítáním se

bezbřehým jezerem

v úplňkovém svitu Venuše

 

x x x

 

je libo právo nad obyčej?

Soudce je unaven

zchátralý stařec

sklání se ranním stínem

dnem sklenic utíká

válečný běžec

zelená žena mu nabízí ňadro

tak jej hladí

čeká na další

doma ho snad jednou vzkřísí

pustí ven

žena pluje dál

větrem spálených neřestí

s korábem své dělohy

děsivá splátka jí mučí koloběh

štěstí má v oprátce

jak hladí si stehna

nemůže popřít hlad

po svém muži

má-li čas

staví si hráz

odkopne míč

kutálí se žalem síní

truchlí za synkem

jenž obezřetně láme botky

svých a cizích chodidel

 

x x x

 

marné je souznění

volání po předcích

lhali nám o své víře –

posedlí jarmareční kutilové

bezstarostných žárů

pojďte blíž, zlobivé dítky

přesnídávek a sýrů

 

mít potěchu z Andaluského šílenství?

amok slunečnic

žádá víc obětí

nežli sada nikotinu

silonky v davu se dusí

průduchy přímí korzety

nosní sliznice

plní

smog šílené vášně

prosakuje póry

dýchá kolibříkem.

 

Intermezzo II

 

Svědí mě tváře mých předchůdců

zlatem kované perly středomoří

žár spálených vozatajů

spěch kolemjdoucích otroků

a můj klid.

 

x x x

 

král odešel

pluky chvátají průrvami smrti

jsou chvíle zastání

čekání

odkazů

reliéfů zapomnění

 

roje žene chtíč

slábnou naděje cizinců

prach víří směs

kadeří

oštěpů

v zrcadlech jezer

 

palác osiřel

chodby zužují

stesk princezen –

šerem komnat

v kádích smáčejí nevinnost

kráčejí schodištěm

táhnou přes převisy hradeb

svícny jen zlatí

zvoní něžně ruce

ticho krášlí žaláře

muži povstali

pohledy zpívají ódy rozkoší

posvátná lůna ulehnou

v přítmí cel žádná moc

jen chvalozpěv

 

/vojevůdce září štěstím

žoldáci blátem

pojednou sjednoceni

třemi rudými denáry/

 

ledové cely

vzdechy princezen hoří

těla ohýbají

plameny ohnisek

přítmí nalézá milost v křeči

bozi kazí nahou kůži

krůpějí potu ňader

kolébání milenců hlučí nocí

plavba žalářů

dlouhými výkřiky ctnosti

 

znaven je král

stráže nosidly

vrážejí noci cval

město nevítá

palác zkroušeně omdlévá

 

žaláře žijí pachem vzrušení

dívky líbají své oběti

ráno je odvedou

muže cel

hlavy padnou

jako čest krále

měl prý rozkošné dcery

měl prý rozkoš, ne dcery

 

/princezny sbírají kameny

taky hlavy

mazlíce se s lůny/

 

vzdálen bude křik nevěst

král zbaví národ nevěstek

řeky proud

smyje pláč

 

Pískoty II

 

Transformátor má vůni spálených jater

vydal svědectví

nemohl jsem spát

jako nižší druh

obracel jsem stránky

dalších životů

jako prázdné sudby

pozměnil tok

svědomí kytovců

jel zpáteční adresou

 

lid, co jsem znal

z dálky mává klasy

je tak ješitný

zmátl se do němoty

stihnout unikat

řvát bolestí

není nic snazší

než podat ruku Bonapartistům

 

konec?

náhlé vzplanutí hybných sfér

kakaové hmoty

stříbřenky

slz lesní panny

místo loučení

zmatek v posteli

blýskání během polárních snů

nemoc z neměnných prostat

 

/bylo pozdě

plameny vzpřímeně hledí z jeviště

čmárají po sklenicích

párou

blouzní dýmem/

 

x x x

 

Chléb není cizí

mastný do morku

klouže úbočím

kmitá atomy

přirozeně působících sekt

nesmyslně vráží do slonů

uprostřed vynuceného safari

 

těžký je návrat

smysl má jen deziluze štěstí

okem slábne kost

mísí se chvatem

zaniká zatáčením

mobilní soupravy

les se zdá blíž

odhaluje taje blouznění

žádost o mír

troufale nízký tlak

hemisféry

 

x x x

 

o čem je řeč zásad…

snazší je pochopení amfiteátru

v něm jsou kolemjdoucí triky

spásou tkanin

bezmyšlenkovitým

sblížením tvorů naší galaxie

 

/nahota je mým řešením

bláhovým trestem

oceánní chtivostí

z ní plynoucí léčby/

 

jen znechucení blátem

chrání tělo

škody značně pálí

obr věděl, proč se nesmí krást

jen proto

 

skloubení času je trvalé

 

Coda

 

Můj věk

dvě vrány v skice

/neznámého mistra/

doháním nepoznané

krajem šířím své nitě

 

Kristus měl v mém věku

zkušenost umučení

chtěl jsem si hrát

spasit se myšlenkou

dnem zapomenout svět

 

krášlím se sebetrýzněním

pronáším

své truchlivé zbytky

jezerem

mořem lepších dnů

 

nechci se ptát

otevírat

promyšlené závěry

co mě mate

jsem já

ne můj stín

povolný k zběsilostem

 

x x x

 

již nebude hůř

válka přec není

je se mnou okouzlení

barevné propojení

souměrnosti

žádají si mě oblaka

lživé sudičky nad Pamírem

nebudeme si lhát

čas šetří naše bledé tváře

stoupám zas výš

pomyslnou hradbou

smíchem

zbytečných neměnných osudů

prak se vzpírá ruce

/znala hebkou ženskou jednotu/

zmučen hladem dnů

leskem potírám zákon

letci popletli souřadnice

míří nejistou mlhou

mých přeludů a pískotů

vítr mě fouká

podsvětím milování

psycha žádá víc než lože

 

x x x

 

Překonány jsou zdi nářků

časy našli převozníky

chléb a mouka visí

tříbí můj vkus

je-li to sen

sním jej poživačnou touhou

 

Fénix mi lhal

o pečeti a prachu

iluzorní předobraz smělého pádu

mor

všech lidských potíží

klopýtám mezi kameny

nabírám jejich vodu

prameny řeší mé vzpomínky

dlouhý sled nevyhnutelností

hořké směsi balad a sonetů

píšu vás, lidé

třpytem básně

slovem

vězněm pocitů

váš smutek

mým rájem prosvitá

klidní přímky osamocení

 

počátkem bylo slovo

slovo byl počátek

konec je variací

omegou smutku

všedních pohlazení

 

mohl jsem být blíž

 

x x x

 

Napsané během magického 34. týdne 2008.