Válka těstovin

Když voda v kotli počne vřít a bublat,

a sůl v ní pálí jako na těle popruhy,

já, Starý Makarónon, svolávám své druhy

strategii naší před vážnou bitvou probrat;

Špagetové z druhé strany hrnce,

už vrtí svými dlouhými těly

a šeptají si, jak by nás přemoct chtěly,

až nás hodí do vroucího prstence.

 

Fusillijev, náš spojenec točitý,

má zprávy: paní z krajiny Kuchynné

chce dnes uvařit těstoviny smíšené,

,,My nesnášíme ty tvory hadovité!”

,,V jednom talíři s tou prokletou špagetou,

co se vždycky váže do uzlů!” ,,Ti obratní,

si myslí, že jsou víc než my ostatní,

a že jsou tenčí a delší nám hned vmetou!”

 

Dál se Penneštejn vzteká: „Proč my, krátcí,

musíme snášet jejich povýšenost?

Vždyť oni ani neznají blaženost

držení omáčky v dutinách, ti zrádci!"

A pravda, mám skrze sebe štěrbiny,

jimiž protéká paradajková šťáva

jako mého bytí životní sláva,

zatímco oni jsou kompletní jak luštěniny.

 

Když nás konečně hodí do vroucí vody,

začne ta pravá válka o přežití:

každý chce být al dente, ne zemití,

každý má po dokonalém skusu svody;

Špagetové se motají kolem sebe navzájem

jak had, co zakousne se do vlastní ocasu,

a my se snažíme o pevnost mosazu,

připraveni, až omáčku hbitě nasajem.

 

Ke slávě předků mocných a hrdých Makarónonů,

my budem štítem proti Špagetovýmu kordónu!

 

A padaj, vidím smrt podplukovníků:

a kuchařka si myslí, že vaří jen jídlo,

a netuší, že celé bitevní křídlo

se právě rozpadá v jejím kotlíku.

Každý z nás měl své jméno, příběh, cíle,

jeden chtěl studovat chemii, druhý práva,

každý chtěl být víc než jen potrava,

jejž někdo sní a zapomene během chvíle.

 

Vybere nás sítem, když padli všichni v šíři

a smíchá s olejem, oregánem a bazalkou,

už nejsme tím, čím jsme bývali před válkou

jsme jen těstoviny na bílém talíři;

špagety i makaróny ležíme v poznání,

naše bitva skončila v tom samém místě,

a jediné, co nás odlišuje teď jistě,

je tvar, v němž budeme rozkousáni.