do modrého

cítím se starý jako předvčerejší rým

prší a prší

a mě v dešti zebou nohy

nemám rád bohy, kteří stále křičí Vím

jak zničit svět

co k ničení má vlohy

kolikrát už jsme v tomto místě stáli?

ptala se

když mi upíjela pití

srdce mi bušilo jak zvony z katedrály

jak jsem si přál

ji chytit do svých sítí

zítra se vracím k světu bez šedivých mraků

řekl jsem nebi

ty se zařiď podle svého 

takže si brousím drápy po způsobu ptáků 

a šípem mířím

přímo do modrého