ortogonální muž

žil mezi všemi

k okolnímu světu

vždy v tom pravém úhlu

v množině svého bytí

z hříchů znal pití

cigaretu

a hlavu v klínech cizích žen

nestěžoval si nikdy na den

říkal s úsměvem

Byl tak navržen

a v kódu nemá parametry vkusu

kterými svazujeme sami sebe

 

souhvězdí mastných lebek

a vyfoukaných sutin

místa, kde není k hnutí 

tam všude cítil těžký dech

v očích, co na řasách

zachvěním tvoří sen

místa, kde od kamen

se s teplem šíří tíseň

zavlhlé kouty

mech

šedivá plíseň

tam všude v úhlech vždycky pravých

díval se

jak se láme zdraví

o koleno jak stará hůl

 

stál stále stejně

jako stůl

nelhostejně k trápení všech