PLATONICKÁ ÓDA IV - prozatím konečná - před pauzou

PLATONICKÁ ÓDA IV aneb pane Bože děkuji
(pokračování hlavně Platonické Ódy III)


…….zatím však……

Pohádku já si žiju svou,
kéž světla dlouho nezhasnou!
Kytičky moje voňavé,
já nikdy neřekl bych ne!
Miluji je! Platonicky.
To jsou jenom mé poznámky,
Nestavím já vzdušné zámky,
přec šťastný tak jsem.
Mám teď krásný život!
A skvělou práci, jak zpívají ptáci.
Zrzečka náhle ztiší hlas….
….Péťo a máš také nás!
Ano mám, veveruško má,
odpovím dojatě,
netřeba polopatě….
Pane Bože děkuji!
A já tu svoji pohádku,
odříkám klidně pozpátku,
od neděle až do pátku
a nespletu se….aspoň doufám….
Pohádka ta je nádhera,
jak poprvé řekne Ti dcera,
táto, ráda Tě mám….
Všechno se zdá tak báječné,
jak nebylo by skutečné.
Pohádku žiju právě teď,
zpětně ji znám už nazpaměť.
V žádném případě to není změť,
myšlenek mých.
Je to příběh tak báječný, lepší,
než seriál nekonečný.
Ten skutečný příběh má hodnotu,
leč bohužel.... konečný je….
Doma nečeká nic milé.
Jsem sám!
Přesto, že kněžnu „mám".
Miluji je! Platonicky.
Vnoučata lásku mi dávají,
když mě vidí tak mávají
a na mě vesele volají,
dědečku náš……
rád je vždy trochu pomazlím,
i malilinko rozmazlím…..
…to dává sílu mně navždycky!
Miluji je!
Jsem sám!
A copak dvě čisté dušičky?
V srdci mém zůstanou navždycky.
Miluji je! Platonicky.
Pane Bože děkuji!
Jsou stejné,
přec tak rozdílné…
…jedna je plavá od Boha,
druhá pak zrzečka, proboha!!!
Však pro mě jsou,
jedna ve dvou.
Jedna duše, jedno tělo,
ve dvou vílách!
Vzpomněly snad i paní Radku,
mně nadělily dost zmatku,
v duši mé, tak rozhárané.
Nechybí ledová královna,
stačí mi, bohatě „má" kněžna.
Ach, …. jak náročný jsem…
Ono to vlastně jasné je,
když pán Bůh seslal právě JE!
Jsem sám.
Ke svým vílám:
"Když nemohu já Vás mít (nejde to),
hodně se musíte polepšit"!
Boží má krásné koníčky,
koně a též hru s míčky.
Čtyřhra to je, z té se raduje.
Lilinka zase auta má,
teď ztiším, víc nevím, však zjistím!
Obě mají své rodiny,
hoď kamenem, kdo's bez viny.
Hoď kamenem!
Co takhle „hříšnou" otázku?
Snad někdy přes noc, bez provázku?
Mohly/chtěly byste se uvolnit?
Bez Sodomy a Gomory.
Nebojte se!!!
Já v mysli Vaší chci v dobrém být,
nechystám se Vás znásilnit,
ni zneužít.
To není můj styl……a nikdy nebyl….
Tak opakuji tu otázku…?
Mám nápad!
Mohl by se líbit!?
Je to na Vás……
Není to žádná nevěra,
i tak je to nádhera.
Pro mě určitě!
Jedna, mně milý, obraz uzřela,
doma by ráda ho měla,
hodí se jí, ke stylu.
Bude její ke kulatinám!
To netuší!
Nebo ho zdědí, až „zmizím",
až se já v prach obrátím.
A k tomu všechny hrníčky,
co na základně nám.
Snad uvíznu někde pod víčky
a nebudu tak sám.
Také má ráda botičky,
i slušivé šatičky,
jí tak sluší....
U druhé nevím, co líbí se,
musím to zjistit, snažit se,
zjistím to já!
Miluje krásné to róby,
pak nepiš na ni ódy....!
Snažit se budu velice,
zjistit o ní co nejvíce.
.....Hoď kamenem…..!
Kameny málo létají,
občas jen nějaký malinký,
snad pod dohledem partnerky.
Ódy si dají pauzu, čtyři už jsou.
Snad někdy později, ne náhodou.
Ale pozor!
Tyto realistické,
se možná změní v erotické,
snad jen lehce.....?
Nebudou tak ctít realitu,
jen bujnou představivost mou,
pořádnou.....
To záleží však na „mých" dvou,
jestli do toho zasáhnou
a budou to chtít.
Jestli to, byť anonymně dovolí,
stát se tak může cokoli.
PANE BOŽE DĚKUJI!!!
ZA NĚ DVĚ.
MILUJI JE! PLATONICKY.