UŽ NEJSEM VE VĚKU

Bohužel už nejsem ve věku
Kdy jsem domů lezl přes střechu
Aby moje máma mohla v klidu spát

A taky dávno tolik neleju
Nehulim trávu a nekleju
A nehádám se a nechci se prát

Došel jsem tam kam cesty nevedou
A mý nohy už nesvedou
Otočit se a zpátky se dát

Stejně vrátit se asi není kam
Všude jen chmura lež a samej klam
A nezbyl nikdo koho na cestu se ptát

Tak tady nejspíš už zůstanu
A až lehnu si tak nevstanu
A co jsem chtěl a neměl o tom si nechám zdát!