Napněte plachty - ještě - více,
ať vítr je, lépe, uchopit může !
Horní ráhno zdobí holubice,
jako dívku ve vlasech růže.
Táhněte kotvy, vítr se zvedá,
moře hučí silou sta hromů.
Holubice vzlétla a chvíli hledá
směr, kudy letět má domů.
Zatleská křídly, jak plachta bílá,
zakrouží nad lodí a pak se rozletí.
K obzoru - v tečku se proměnila:
nám vzpomínka zůstala v paměti.
krásná! *** vzpomněla jsem si na knihu "Nechtěli jsme na moře" od Arthura Ransoma... *** :-))***
09.08.2025 03:17:22 | Iva Husárková
moc hezké, taky chci dnes spát o krásách a strastích oceánu
asi jsme naladili na stejnou vlnu :)
08.08.2025 11:19:26 | Katafalk