Spánek
Spíš, moje milá, jak kapka rosy...
v květu,
děťátko v náručí konejšivém
s palečkem mezi rtíky.
V tajemném okamžiku tklivém
zašeptat chtělo by se: „Díky.“
Pro tolik čistou a nevinnou krásu
pro pohled, který spásu
do srdce a slzu očím přinese,
jak cesta horským úbočím,
pěšinkou v lese…
Jak doušek ze studánky lesní,
na sever let jeřábů, když se teskní,
k vzpomínce nejedné se otočím
a stačím pronést jednu prostou...
větu…
skvělá! moc ráda Tě čtu! *** :-))***
10.08.2025 02:30:33 | Iva Husárková
pronesl jen půlku věty,
v dálce slyšel kastaněty,
divně hřmít,
chtěl mít klid...
10.08.2025 00:09:48 | Robin Marnolli