U hřbitova
U hřbitova
Čtu jména
a přicházím
v duchu k domům,
kde lidé odešli.
Kostel a Plaňany.
Mlčím.
Kameník dělá svou práci
a zvony bijí srdcem
už nekonečným.
V prach každý jednou ulehne
a posvětí jméno vryté,
aby bylo nezapomenuté.
Buďme tiše, až jednou to nastane
i smrt se dá přijmout laskavě.
Věřím a není to váhavě.
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Lidé nám odcházejí, nedobrovolně a tiše, zdá se mi, že o tom píše, čas, nechává stopy, vzpomínky v nás a rty se při tom chvějí a také hlas a vlhnou oči, snad z touhy po naději, že někdy příště, tam kde se divy dějí, vše co teď končí, nebude klišé a vzejde zas... :-)
14.08.2025 05:46:27 | RadoRoh
niečo podobné mám teraz rozpísané, tak snáď zajtra - bude zase dnes /Pavel Dobeš : rozptýlit se dáme děvčaty/
12.08.2025 02:14:05 | LV
Mkinko dráha, toto je moc krásné. Zrovna dnes, našla jsem na internetu fotografie, na nichž jeden fotograf zachycuje staré opuštěné domovy. Čas jakoby se v nich zastavil.. Jen pavučin a plísní přibylo. Jmul se mně zvláštní pocit. Ani tíseň, ani smutek. Spíš taková nostalgie a vědomí pomíjivostí. Jistě není náhodou, že zrovna dnes tu narážím i na Tvou báseňku. Tím koncem jsi mne dojala. Vážně nádherné. Děkuji Ti ;))
11.08.2025 22:31:10 | narra peregrini
Já dneska s knězem a tátou, včetně jeho sestry a dalších lidí ukládala mámin popel do rodinné hrobky vedle babičky.
Sešla se i její spolužačka.
Ale jen jedna, druhá se toho nedožila a bylo to i tak trochu kvůli ní, protože v létě by se jí lepší chodilo než v zimě.
Není to náhoda tato báseň,je to báseň mého vlastního života jako asi každá, která se dere a mluví vnitřní řeči.
Vzpomněla jsem i na ostatní zemřelé a uvědomila jsem si svou smrtelnost.
11.08.2025 22:51:02 | mkinka
a uchopila s pokorou a laskavostí, jak to umíš jenom Ty * Jsi čistá duše. Drž se, milá***
11.08.2025 22:54:54 | narra peregrini