Poslední Viking

Poslední Viking

 

Přes křišťálové fjordy, ledová pobřeží,

kam moře vlnami divokými utíká z otěží.

Přes hory a skály,

hustým rákosím jezer,

za ranních červánků, když naplní se večer,

spěchej nohou pevnou, za krkavčího chóru,

v lesku černého sboru;

do Valhally…

 

Z písků zátokami, kde cítíte se sami,

za hvězdou severní při záři polární,

když osud po stoprvé se napil tvojí krve

a ukazuje svaly

vyjdi jistým krokem;

rovnou do Valhally…

 

Sekeru válečnou sevři v silné pěsti,

amuletem volavčím, jenž přinesl ti štěstí,

pohrdl jsi kdysi, do prachu cesty svalil.

Zbývá cesta poslední, jde k půlnoci, ne k poledni;

přímo do Valhally…

 

Moře ztišilo se, narval k severu míří,

prach z pouští afrických mrazivým vzduchem víří,

rackové utichli, ač před chvílí se smáli.

Ty v stopách sobů polárních, přes staletý zmrzlý sníh

míříš do Valhally…

 

Napři zrak správným směrem

a tichým podvečerem

v uších ti sladce zní,

ten nápěv poslední:

„Valhalla calling me…