Kdo má v sobě Jidáše ?

Kreslím odpuštění,
i když vody nepramení.
Vyoraná mez
zpívá nocí
do nejlepší ozvěny.

A co měsíc?
Dodá sílu,
když důvěrný nepovolí?

Modlitba a tma
se rozpouští
nad blátivou louží.

Je slunce.
Ale jinam proudí.

I tříska zaroste
po čase bez vyndání.
Hudba tóny vybírá,
ale sama je krátká.

Komu věřit?
Nikdo není.

A cynismus má krásné postavení.