Vigilie
Vigilie
Dechem kreslím na sklo kruh, co mizí,
očima probírám hejna hvězd.
V některé pulzuje horečka,
jiná zhasla pod víčky z popela.
S obavou
sleduji tu jedinou,
tu malinkou.
A pak z tmy jsi tady.
Beze slov stojíš za mými zády.
Cítím, jak mi přes ramena
klesá tíha deky. A s ní i ta tvoje.
Tvůj tichý hlas, skoro bez dechu
"Ta samá?“
Přikývnu.
Slyším tiché šoupnutí židle.
V té tmě nahmatám tvou ruku.
A jen ji držím.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
v tomhle cítím oporu jednoho druhým
tak citlivě zachycenou
až jsem - do ticha
ale - jsem tu**
15.08.2025 21:50:52 | cappuccinogirl
Máš pravdu je to o opoře o nočním bdění když jeden nemůže starostí spát a druhý to chápe nepotřebuje zkoumat, analyzovat. Někdy stačí tichá opora držet za ruku a vědět že je tu pro tebe ....
A díky že ses stavila
16.08.2025 09:53:52 | mara539
....Krásně naťuklá atmosféra.......vnímám ve slovech to lidské "sršení".....Ji./úsměv/
15.08.2025 19:06:14 | jitoush
jeden by však i možná zapochyboval,
že by v takovém okamžiku se chtěli jenom držet za ruku,
ale když ta ruka začne i něco... fajn, docela pěkné s otevřeným dějem dál*
15.08.2025 18:00:23 | J's ..
