Muž v borsalínu.

Usnula vedle mě loutka,
dřevěná s vlasy z koňských žíní.
Kdy přišla - nevím:
snad ji zapomněli opilí Harlekýni.

Když hrála, plná byla života,
tančila, smála se, zpívala.
Vedla mě sedí, hlavu svěšenou,
jakoby na zem se dívala.

Haló, nevíte, komu patří ?
možná, že ujede jí vlak !
Kam zmizel kejklíř, co ji vodí,
copak ji necháte jen tak ?

Po hale krouží, jak Bludný Holanďan,
podivný chlápek v borsalínu.
Zřejmě hledá loutku svoji,
svou dřevěnou figurínu.

Namířil si to, zrovna, k nám,
ke mně a k té postavě.
Radost mu seděla ve tváři-
chlápkovi s borsalínem na hlavě.

Nevíte, pane, je loutka ta volná ?
já s sebou bych ji vzal.
Jen berte, příteli, nedbám jí,
a muž v borsalínu se rozesmál.