V biografu

V biografu

Film ze zašlých, nejšťastnějších let,

„Včera, dnes i zítra“, kdykoli jen chceš

promítá se v pustém sále biografu svět

dává se v něm pravda, ten snímek nezná lež.

Hudba z repráku v rohu nakřáple ti zní,

plátno stříbrem ozdobilo každou chvíli… s ní.

Mžouravě zhaslo osvětlení

není proč svítit;

východ z nouze dávno tady není...

Zkoušíš chytit

za ruku tu, jež hlavní roli hraje;

to odhodlání v tobě zraje

snad stovky pokolení

řekl bys…

na plátně kobylky, můry i jiný hmyz

tančí svůj oslněný rej

však tobě není hej,

ačkoli film je ti tak milý.

Říkáš si: „Proč?“ tak se podívej;

vždyť titulek zní- „Takoví jsme byli…“