zeleně voní ráno po úplňku
meduňkou, mátou, nedozrálým létem
i sny se honí hlavou letem světem
vteřinu svatou uschovanou v hrnku
zachovat dej nám, milostivý Bože
s bzučením včel a štěbetáním husím
co všechno ještě od života zkusím
než přijde chvíle, ta na ostří nože
kdy se i stíny zaleknou své šedi
a chlad se stáhne do spár po půlnoci
ze všeho nejvíc děsí mě ten pocit
že to tam kdesi o mně dobře vědí
Skvělá, STčková... vteřina svatá v hrnku - líbí se mi pocit, že co považuješ za tobě svaté, můžeš nalézt, prožít, všude...nevím, jestli chápu správně, ale to nevadí, já si to přebrala tak, aby mi to co nejvíc dalo...a abych si uchovala v paměti, než přijde ta chvíle "na ostří nože"
*
21.08.2025 21:23:09 | cappuccinogirl
Ze stínů nemám strach,
ty schovají mé vrásky,
horší je těžký prach,
co padl na mé lásky...
21.08.2025 13:47:10 | G.P.