Anotace: Jak mohou city až tak omámit člověka? Tahle básnička je důkazem, jak moc jsem se jimi nechala unést.
V poledne nočním
hvězdy na nebi svítí.
Snad se má přání splní,
usínám na lučním kvítí.
Velmi pozdě jsem šla spát.
Když jsem se probudila,
musím se sobě nahlas smát:
jinou realitu jsem objevila.
Asi jsem se probudila do snu,
a teď se odmítám vzbudit.
Až do tvé náruče klesnu,
nechám se blahem pohltit.