běžela strání
dolů jak příval
a já se díval
jak trhá listy, květy
kořeny rvala
kameny s hlínou
kam na ni s vinou
když kácely se světy
zběsilá byla
jak voda v jarní strouze
navzdory touze
se ovládala snadno
a dole
když se o zem roztříštila
o nebi snila
i když padala na dno
odešla tiše
večer se ještě houpal
Měsíc se koupal
v hladině marných přání
chybí mi stále
má touha po svobodě
v ledové vodě
mám chuť odejít
za ní
Je krásná, byť bolavá.
„Svoboda, podobně jako řeka, může fungovat, pouze pokud má břehy.“ (T.H.)
23.08.2025 14:55:43 | PIPSQUEAK