mám u sebe balíček cigaret
a zapalovač v levé ruce
na parapetu zbytky popela
a venku mraky zakrývají slunce
které už ani vidět nechci
v televizi mi hraje něco co nevnímám
ale jsem rád že slyším hlasy
chci být tak strašně sám jen tehdy když jsem v davu
a když jsem sám
tak toužím být s někým
koho už nenajdu
na střechách protějších domů nejsou žádní ptáci
a léto - zdá se - taky někam uletělo
ten nečekaný chlad zní jako podzim
co čeká za branami
aby nás propustil z pobláznění a iluzí horkých dní
které beztak pokaždé napáchají víc škody než užitku
mám pokaždé neodolatelnou touhu shořet
a nechat se tebou rozptýlit
ale většinou popletu pořadí
a pak sedím
s cigaretou v ruce
a lituju
že jsem se ráno neprobudil o něco dřív
a nešel uhasit náš oheň
který jsem vlastně živil jen já
zatímco mě hřál a byl jsem šťastný
tebe pálil a kouř tě dusil
jako noc bez naděje na svítání
brzy bude zase ticho a tma
jak se říká
život je krátký žhavý okamžik, jako mrknutí oka
a smrt je dlouhý klidný odpočinek
po tom všem
co jsme si museli ochočit
abychom si mohli říkat že je to naše
tak teď ležíš v poli se svým drahým
a říkáte si že se milujete
láska je silná a když jste spolu tak je největší
ale já mám kombajn a ten je větší
a mnohem mnohem silnější
Super lidská výpověď. Člověk s tím může souznět a také nemusí. Ale takový je člověk na mnoho způsobů a moudrý člověk to přijme. Jsem rád, že jsem u této publikace mohl zastavit a počíst si*
23.08.2025 14:19:38 | šerý