když se
poslední polibek
snesl na mou tvář
chtěla sem zemřít
mohla sem
protože najednou
skončilo
všechno to krásný
je lehčí to psát
než žít
nebo snít
v poslednim nádechu
šeptam tvoje méno
a pak jenom tma
vidim v ní
tvůj hezkej obličej
už navěky
protože tohle je věčný
stejně jako láska
která žere moje srdce
a já jí nechci
zastavit
chci aby ho
pohltila
a tak pocítila
to samý co já
tvoje básně krásně plynou,jsou čtivý,cejtim z nich trocha parfému,aby se neřeklo,že jsi příliš tvrdá:)špetku vzdoru,toho roztomile dívčího/mám z něj strach/...a spontánnost s tím zvláštně příznačným fatalismem..do takový holky jsem byl 5 let zamilovanej,..a krásně se právě o takových píšou sladkobolný básně:)
28.04.2007 22:22:00 | Art Brasi