Písně hvizd, větru svist v zádech,
dobrodružství vyhlídky,
třeba hlídat každý nádech,
není třeba pobídky.
Sbalit kdesi cosi a jdem.
V dálavy vstříc zážitkům.
Plnit v skutky, co byl jen sen,
oddat se i požitkům.
Stále věřit, že to půjde.
Podle představ, podle not.
Danou cestu rychle ujde,
kde je řeka, bude brod.
Ne vše stane se dle plánu.
V hospodách jen hlad nás zve.
Místa spánku leda budí
a rozum se stále pře.
Je tu konec, výdech, nádech.
Zpátky ke svým jistotám.
Dobrodružství je nám v zádech,
teď s únavou k mrákotám.
Toto je presne ten druh poézie, ktorý mi rozprúdi krv v žilách! Tá túžba po dobrodružstve, odhodlanie čeliť výzvam a napokon tá sladká únava po návrate... Úžasné! Je to hymnus pre všetkých, ktorí milujú život naplno!
28.08.2025 07:25:39 | IronDodo
...blues jak z čundru na blind...;-)ale dobrý...ps: jen není třeba se nutit do rýmování tak moc...
27.08.2025 16:09:46 | Marten
Díky, ale já v poezii rýmy potřebuju :§ Někdy vyjdou líp, jindy hůř, ale baví mě ta snaha poskládat to do (alespoň trochu) rozumného výsledku.
27.08.2025 18:08:26 | Haskeer
...jasný...ale třeba na začátku..." Písně hvizd, větru svist v zádech," je na mě moc...někdy je míň prostě víc..."svist" bych ubral.
27.08.2025 18:14:03 | Marten